Přesně tohle je důvod, proč nemovitosti ze seznamu ÚZSVM nakonec přecházejí na stát, pokud se k nim nikdo nepřihlásí — právní pojem, který za tím stojí, se nazývá odúmrť.
Pokud po zemřelém nezůstane žádný dědic — ani podle zákonné posloupnosti, ani podle závěti — připadne celá pozůstalost státu. Tato situace se nazývá odúmrť. Stát je v tomto případě podle současného občanského zákoníku (89/2012 Sb.) považován za dědice poslední instance.
Do konce roku 2013 znal starý občanský zákoník jen čtyři dědické skupiny — a čím užší okruh možných dědiců zákon stanoví, tím častěji majetek propadá státu. Nový občanský zákoník od roku 2014 rozšířil počet tříd na šest, včetně vzdálenějších příbuzných jako prarodiče, praprarodiče, nebo děti sourozenců a prarodičů zůstavitele. Cílem bylo právě omezit počet případů odúmrti.
Zjistí-li notář jako soudní komisař, že zemřelý nemá žádné zákonné ani závětní dědice, oznámí to Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), který za stát v řízení vystupuje. Před vydáním konečného usnesení se provede soupis veškerého majetku zůstavitele včetně jeho dluhů, za spolupráce znalců.
Podle výroční zprávy ÚZSVM stát v roce 2023 řešil 1 323 případů odúmrti v celkové hodnotě přes 440 milionů Kč — počet případů přitom v posledních letech mírně klesá, právě díky rozšířenému okruhu dědiců podle nového zákoníku.
Než majetek propadne státu, zkontrolujte seznam ÚZSVM na vlastní jméno i jména příbuzných.
Otevřít vyhledávání