Než začnete hledat jméno strýce nebo prababičky, vyplatí se vědět jednu věc: ne každý příbuzný automaticky dědí. Pokud zůstavitel nezanechal závěť, uplatní se dědění ze zákona podle šesti dědických tříd — a hledá se vždy postupně, od první.
Pokud v první třídě dědí byť jen jedna osoba, druhá třída se už vůbec neuplatní. Až když v dané třídě nedědí nikdo, přechází se na další.
Dědí rovným dílem. Pokud dítě nedědí (např. zemřelo dříve), jeho podíl přechází na jeho vlastní děti.
Uplatní se jen pokud nedědí nikdo z první třídy. Patří sem i osoby, které se zůstavitelem žily alespoň rok před smrtí ve společné domácnosti a staraly se o ni.
Uplatní se, pokud nedědí manžel ani rodiče. Zahrnuje i osoby žijící se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň rok před smrtí.
Nedědí-li po zemřelém žádná z osob z předchozích tříd, dědí stejným dílem jeho prarodiče.
Pokud nedědí nikdo z předchozích tříd, dědictví připadá prarodičům rodičů zůstavitele.
Poslední třída zákonného dědění — synovci, neteře, a také strýcové a tety zůstavitele.
Pokud se nenajde žádný dědic v žádné ze šesti tříd ani ze závěti, majetek připadne státu. Právě proto má smysl ověřit i vzdálenější příbuzenstvo — v mnoha případech jde o jediný způsob, jak se rodinný majetek vůbec vypořádá.